Vafle jako od maminky

Páteční článek se může zdát poněkud překvapivým, možná snad nečekaným, ale stereotyp je přeci nuda a když už jsem si prodloužila ten víkend a nemám co na práci (kromě přípravy na jazykový certifikát, učení se na písemky, uklízení pokoje, nějaké té přípravy k maturitě,...) a jen tak se povaluji v posteli s vážnou diagnózou: rýmička, pro tak náročný den jsem se neobešla bez pořádné snídaně. Konečně mi totiž v rukou přistál vysněný vaflovač, který jsem si po měsíci nadělila k narozeninám. Zdroj nekonečných ranních (i odpoledních) slastí, konečně v celé své kráse. Celozrnné vafle s banánovým přelivem, banánem, jablkem a lipovým (!!) čajem. (nejsem žádný hamoun a recept najdete na konci článku)

Recept: 
Na zhruba 2 čtvercové vafle budeme potřebovat 2 lžíce celozrnné mouky, 1 lžíci ovesných vloček, 1 lžíci hladké mouky, 1 čajovou lžičku kypřícího prášku, 1čajovou lžičku třtinového cukru (nebo jiné sladidlo podle chuti), 3 lžíce mléka (nebo víc, ale konzistence by měla být spíš hustší), 1 menší vajíčko.
Všechno smícháme dohromady nejlépe ponorným mixérem, abychom rozmixovali ovesné vločky a nevznikly  tak hrudky. Opékáme ve vaflovači (těsto by mělo zalít úplně celou plochu) zhruba 8 minut nebo do zlatova.
Na banánový přeliv rozmixujeme banán s mlékem a trochou skořice (nebo třeba kakaa).

Pondělní borůvkové ráno

Pondělní rána bývají - jak všichni už dávno víme - těžká, tak proč si je nezpříjemnit nějakou dobrou sladkou snídaní? Zastávám názor, že všechna rána by měla být zpříjemněna nějakým lahodným pokrmem, ale šunku ani sýr mi po probuzení rozhodně necpěte. Naposledy jsme snídala něco slaného naposledy asi před sto lety (pravděpodobně tukovou housku s Veselou krávou ♥ a to je teprve dobrota. ach, připomíná mi to dětství) Ráno se chci rozšoupnout a klidně si dám i nějaký ten pravý domácí koláček od babičky (a k tomu horu ovesné kaše s horou skočice a horou ovoce).
Dnes bych Vám ale chtěla představit svou dnešní snídani, která byla zcela výjimečně rýžová.

rýžová pudinková kaše s borůvkami

Vždy, když doma vaříme rýži, nějaká zbyde a je přeci škoda to nechat zkazit a pak vyhazovat, když si z toho Verunka může udělat kašičku, kterou normálně nedělá, protože to trvá dlouho (není nad vločky!). Nedělní rejžovka byla tedy jasnou volbou. Trochu jsem se bála, že mi kaše nezhoustne (možná jsme spíš hledala záminky naházet tam něco spešl), když v tom mi do oka padl vanilkový pudink. Je v něm pochopitelně spousta škrobů, ale jednou za čas? (aby to jednou za čas ale nebylo moc často, frajerko). 

Do rýže uvařené ve vodě (při vaření můžeme přidat koření, například hřebíček se k rýži hodí perfektně) přilijeme mléko a za občasného míchání ohříváme v kastrůlku. Mezitím si rozmícháme 1-2 (nebo kolik chceme) lžičky pudinku v mléce. Když se kaše skoro vaří, přilijeme pudink a mícháme do zhoustnutí. Nikdy to tam, prosím pěkně, nesypte přímo, prášek se zdrcne a vytvoří hrudky (já hloupá). Můžeme osladit lžičkou medu. Podáváme s čím chceme (nevím proč, ale do rýžové kaše se mi vůbec nehodí čerstvé ovoce, proto jsem zvolila zavařované borůvky z letních zásob)

Úterní pečení loučení

  Vzhledem k tomu, že zítra jedu (konečně) do Paříže obdivovat krásy města z Eiffelovky a parler en francais (a jíst makronky a palačinky a bagetky a sýry a hádat se se spolužáky a fotit každou blbinu), tak jsem se rozhodla připravit se na nedostatek potravin oblíbenou činností a to tím, že si upeču něco dobrého ke svačinkám, potažmo obědům, potažmo večeřím, protože zajištěnu máme akorát snídani. Mám v plánu si k obědu dát něco na ulici (třeba zdravě vypadající sendvič a nebo právě tu palačinku, protože výlety tohoto typu přeci nejsou odtučňovací kůra a pakliže mám poznávat francouzskou kulturu, tak jedině se vším všudy, a protože kuchyně to doho pochopitelně patří v tomto případě z velké části, byl by hřích se za každou cenu cpát pufovanými chlebíčky a "hlídat si figuru". Né, že bych za ta slunečná léta strávená ve Francii nezažila z francouzské kuchyně až až (kdo zažil žabožroutské stolování pochopí, kdo ne, pravděpodobně nepochopí, ale o tom možná jindy), ale obzory je třeba si rozšiřovat pořád (přineste mi klidně i toho šneka!).
  Hlavní úlohou mého dnešního stání u trouby tedy bylo (upéct) vykouzlit něco chutného, zdravého, nedrobivého (není nic horšího než drobivá bábovka všude jen ne v žaludku, přecijenom Paříž je obrovská a stihnout ji jen za dva dny bude pravděpodobně nadpozemský výkon, takže očekávám shon a já jsem opravdu (šnek) pomalá, takže svačit při cupitání za skupinou bude teprve zábava a to poslední, po čem toužím je zachytávat drobečky všude kolem) a hlavně výživného, tedy něco, co mě dokonale zasytí. Volba padla na mrkvovo vločkovo fazolovo tvarohový superkoláč.

Superkoláč

na těsto na dva pekáčky budeme potřebovat: 

5 středních mrkví

hrnek bílých fazolí

1 menší jablíčko

1 banán (čím vyzrálejší, tím lepší)

půl hrnku bílého jogurtu

půl hrnku mléka

2 vejce a 1 bílek

hrnek mletých ovesných vloček

1/4 hrnku celozrnné mouky

skořice (čím víc, tím líp ♥)

špetka perníkového koření

prášek do pečiva

med

na tvarohové pomazání (:D) budeme potřebovat:

půl nízkotučného tvarohu

lžíce bílého jogurtu

1 žloutek

Mrkev (omytou a okrájenou z obou stran), fazole a jablko nastrouháme (nebo rozmixujeme), přidáme banán rozmixovaný v troše mléka, jogurt, mléko, vejce a pořádně promícháme. Pak příjdou na řadu suché ingredience, tedy vločky, mouka, skořice, koření a prášek do pečiva, znovu promícháme. Těsto vylijeme na plech (nebo do dvou pekáčů nebo třeba do formy na dort) a rovnoměrně rozprostřeme.

Na pomazání utřeme tvaroh s jogurtem a žloutkem, můžeme dosladit trochou medu nebo sladidlem dle chuti. Lžičkou (nebo lépe pytlíčkem plným náplně) uděláme na těsto čáry (nebo třeba srdíčka) a dáme péct do trouby vyhřáté na 200°C na 30-40 minut (ale hlídat, každá trouba peče jinak), upečení ozkoušíme špejlí. 

 Recept jsem víceméně vymýšlela, není to žádná miss buchta, ale sladké to je příjemně díky jablku, banánu i medu, nedrobivost to splňuje na 100% a to mi ke štěstí stačí. Ten jogurt s mlékem tam je spíš navíc, jen mám vždy tendence dát tam všechno, co je po ruce, spíš jsem si hrála s konzistencí. Z bílků můžete vyšlehat sníh, ale mě to vždycky připadá zbytečné a nikdy nepostřehnu rozdíl mezi vyšlehanými a nevyšlehanými bílky.

Dobrou chuť a
AU REVOIR! :)